« zpět

Seminář pro rodiče: Důslednost aneb bezpodmínečná láska

13.05.2022 -

Dne 13.5. 2022 byl v MŠ Dobroměřice realizován seminář pro rodiče - Důslednost aneb bezpodmínečná láska

Přednášející: Mgr. Ludmila Jirotková, Mgr. Veronika Studená

Obsah a cíl odborného semináře:

1. Přivítání a úvod

2. Úloha rodiny ve společnosti

Význam rodiny tkví především v klíčové roli, kterou hraje v procesu zespolečenštění lidského individua, socializace a kulturace jeho osobnosti. Klíčová úloha rodiny je spojena s její funkcí společenského dědění neboli předávání návyků, nutných pro orientaci v poznávacích stereotypech, důležitých pro regulaci zachování hodnot a norem, přičemž veškeré aspirace, hodnoty, návyky, symboly, stereotypy a normy jsou spojeny se sociální pozicí. Opětné obsazení této pozice v další generaci bývá považováno za hlavní funkci rodiny.

3. Styly výchovy

Psycholog Kurt Lewin a další autoři rozlišují následující (ale i jiné) styly výchovy:

Autokratický styl

Též dominantní či autoritářský – pro tento výchovný (či vyučovací) styl jsou typické především vyžadováním úcty k autoritě, příkazy a tresty, učitel má zpravidla malé pochopení pro děti, jejich potřeby a přání a také pro jejich individuální odlišnosti. Děti tak mají malý prostor pro samostatné rozhodování a jednání. Tento styl vychovává submisivní, závislé a málo iniciativní osobnosti, někdy také osoby agresivní k autoritám. Podobný je i styl, který prosazovali puritáni (John Locke).

Liberální styl

Též označován francouzskou frází laissez faire. Původně je spojen s velkými požadavky na dítě, ale ve výchově šlo již o vychování svobodného člověka a ne o slepé následování autorit (Jean-Jacques Rousseau).[1] Moderní verze se dá také popsat jako slabé vedení. Děti vedené v tomto stylu jsou řízeny jen velmi málo nebo vůbec, nejsou na ně kladeny téměř žádné požadavky (Benjamin Spock) a pokud přece jen ano, není kontrolováno jejich splnění (Tom Hodgkinson). Důsledkem takového výchovného stylu může být to, že děti vykazují velmi nízký výkon, jejich pozornost bývá roztříštěna a povaha nemá příležitost se rozvíjet. Ve skupině převládá nejistota a chaos vedoucí k velkým časovým ztrátám a malé efektivitě společné práce.

Demokratický styl

Též nazývaný jako autoritativní (autorita jako vzor), integrační, sociálně-integrační nebo kooperativní. Demokratický výchovný styl bývá často označen jako nejvhodnější. Představuje určitou kombinaci výše popsaných stylů, které jsou spíše jednosměrně zaměřeny (pozornost se vyžaduje k vychovateli či zase jen k dítěti). Učitel či vychovatel zde méně přikazuje než u stylu autokratického, děti spíše podněcuje k samostatné činnosti a podporuje jejich iniciativu. Ve skupinách se často diskutuje, učitel má tedy větší přehled o přáních a potřebách dětí a o jejich individualitě a má tak pro ně větší pochopení. Učitel na děti působí spíše vlastním příkladem než spoustou příkazů. Jako nejlepší bývá tento styl volen proto, že vytváří příznivou citovou atmosféru a důvěru mezi lidmi a také učí spolupráci mezi lidmi. Tento styl nejvíce pomáhá rozvíjet sociálně zralou osobnost. Extrémy ve výchově nejsou vhodné.[2]

4. Pravidla – jejich nastavení a důsledné dodržování, kolik pravidel je tak akorát, vhodné načasování pravidel, VLÍDNÁ DŮSLEDNOST

Přísný rodič si příliš nevěří a jeho hlavním prostředkem výchovy je strach, manipulace, vydírání. Nejčastějším donucovacím prostředkem pak odměna, trest.

Důsledný rodič si uvědomuje, že on sám je vzorem, modelem, učitelem svému dítěti. Jestliže něco řekne, tak to také dodrží. Je tedy ve svém chování důsledný. Rodiče si často stěžují, že sami mají potíž býti důslednými, protože jim z pusy vyletí slova, která pak nejsou schopni dodržet („Do konce týdne se nebudeš dívat na večerníček"). Tady pomůže jednoduché pravidlo. „Říkejte dětem jenom to, co jste schopni dodržet.“ Zní to jednoduše, ale je potřeba, abyste byli důslední sami k sobě. Jenom tak se budou vaše děti tomuto modelu od vás učit.

Jaký je důsledný rodič?

Důsledný rodič věří ve své rodičovské schopnosti a věří také dítěti - umožní dítěti nést důsledky za své činy, vede k zodpovědnosti. (Nechá předškolnímu dítěti vybírat oblečení podle jeho představ a vůbec se mu do toho neplete.)

Umí si s dítětem vytvářet dynamické hranice s respektem k jeho vývoji a potřebám. (Domluví se s dítětem, předškolní dítě nachystá snídani pro celou rodinu, včetně krájení a mazání)

Věří, že výjimky jsou možné a otevřeně je komunikuje. (Dnes se Ti samostatně nepodařilo obléct, vidím, že jsi unavená. Pojď já Ti dnes pomůžu a příště to opět zvládneš sama.)

Uvědomuje si, že dělá chyby a že je to normální a totéž umožní svému dítěti - nenastavuje vzor dokonalosti. (Já jsem Ti slíbila, že Ti zkontroluji úkol a tak jsem se zabrala do čtení knížky, že jsem zapomněla. Moc mě to mrzí, příště budu pozornější.)

Je si vědom, že o některých věcech se nediskutuje. (Nenecháme batole přecházet samo přes cestu.)

Umí se s dítětem domlouvat a tvořit společné dohody a dopředu si řeknou, co bude, když dohodu nedodrží

5. Sdílení zkušeností, příklady z praxe, diskuze – hosté: Mgr. Zdeňka Neudertová – ředitelka MŠ speciální Louny, Lenka Bušková – ředitelka MŠ Ročov, Mgr. Olga Krátká – ředitelka MŠ Fügnerova Louny (příklady z MŠ speciální, městské a vesnické MŠ, problémy s komunikací s rodiči – řešení )

6. Závěr

Vzdělávací cíl:

Prostřednictvím této akce došlo především k prohloubení vztahů s rodiči a k podpoře vzájemné komunikace.   Akce přispěla k rozvoji školní kultury, bezpečnému a otevřenému klima školy .